Koželužna V.M.

   HISTORIE   KOŽELUŽNY

    ve  Velkém  Meziříčí

 

Zakladatelelem  koželužny fy. Antonín Jelínek a syn  ve Velkém Meziříčí
byl  Antonín  Jelínek , který  zahájil  výrobu ve vlastní koželužské  dílně
v září roku 1863.V roce1893 začal  tehdy jako první  v Evropě ve Velkém
Meziříčí  zpracovávat  surové kůže z telat tedy  teletiny , později koziny
a jehnětiny. Už tehdy  používal technologii  činění chromočiněním a dále
přírodními  třísly  jako  byl  extrakt ze  smrkové  kůry  a  jiných vzácných
plodů a kůr vzácných cizokrajných stromů. 
Po  únoru 1948  byl  závod  znárodněn a  začleněn  do  n.p. DEKVA BRNO.
Dnem 10.5.1948 byla koželužna veVelkém Meziříčí sloučena se závodem
v Třebíči , DEKVA a  s  n.p. SVIT - Borovina.
Od 1.7.1950 byl závod Velké Meziříčí, tedy koželužna začleněna pod n.p.
Závody Antonína Zápotockého v Jaroměři.
Od roku 1960  byla  koželužna ve Vel. Meziříčí  pod n.p. SVIT Gottwaldov.

Koželužna vyráběla 70 % podšívkových  úsní z vepřovic  technologií  chro-

močinění v kombinaci se syntetickými  tříslivy  a 30 % vrchových úsní pro
největší obuvnické giganty  jako  byl  SVIT  Gottwaldov ,  SÁZAVAN  ZRUČ
nad Sázavou , ZGK  Třebíč - Borovina. Mimo  jiné koželužna  zpracovávala
jako  jediná  v  tehdejším Československu  usně  z  koní.  Surové  koňské
kůže se  dovážely ze  Skandinávie  tedy  Švédsko , Finsko ,  Norsko  a dále
z Německa , Belgie a také velké množství z Mongolska.
Vše  bylo zpracováváno technologií chromočinění v  komb. se  syntetikou.
Úsně  z konin se zpracovávaly převážně  v  BOTANĚ  Skuteč  na  sportovní
obuv  ( sálovky , botasky )  a také v Gale  Prostějov  na  sportovní míče ,
tlumoky a pouzdra na různé sportovní potřeby.
Od 1.10.1991  projevil  s. p.  GALA  Prostějov  o  koželužnu  velký  zájem
vzhledem k velkému rozvoji výroby  a  proto přešla koželužna jako závod
pod  GALU  Prostějov.Koželužna nadále  zásobovala   současně  obuvnický
podnik  SVIT  Gottwaldov , ZGK Třebíč v  Borovině ,  SÁZAVAN   Zruč  nad
Sázavou  a  BOTANU  SKUTEČ  ve  Skutči.
Výroba  v roce 1990  dovršila   maximum, kdy zpracovávala   14 až 15 tun
vepřovicových  krupónů  denně, ano čtete  dobře   denně ,  což  bylo  pro
představu  na  počet 4 500 až 5 000 kusů krupónů denně.Současně denně
koželužna  zpracovávala k  tomuto množství   ještě  12  tun   býčin  těžké
váhové  třídy  50 až 55  kg hmotnosti na 1 kus  stažené  kůže  z býka. Vše
bylo zpracováváno ze  suroviny tedy velmi velká ekologická zátěž  na tuky
v odpadních  vodách , vysoké  BSK , solnost , obsah  bílkovin, velký obsah
třímocného chromu , sirníku sodného , vápna atd. Je  jasné , že vzledem
k vysokým nákladům  čištění  odpadních vod ,tedy  velká  spotřeba  tech.
vody,dále energetická náročnost a v neposlední řadě také vzrůstající ceny
surovin atd.,nemohla výroba nadále konkurovat  obrovskému dovozu úsní
z  Asijských  zemí.Velké množství  úsní a výrobků z úsní se začalo dovážet
ve velkém i za cenu nižší kvality.Evropský trh s obuví začala ovládat Itálie.
Maximální výroba v roce 1990 představovala dení výrobu 4 600 m2 plochy
hotových úsní což bylo 1 163 800 m2  za rok.Jednalo se tak o podšívkové
úsně do obuvi, dále převážně vrchové úsně pro panskou  a  dámskou obuv
ale  také hlavně  pro dětskou  a  sportovní obuv , sportovní  potřeby  atd.
Od  roku 1993 se  výroba redukovala z  hlediska co nejmenší  ekologické
zátěže  na omezenou  výrobu  ze  začíněných  polotvarů , tzv. wetblue .
Při této výrobě jak bylo  řečeno, už nebyla tak velká zátěž  na znečištění
technologické vody ale výroba  tak klesá na 30 % celk. kapacity .To mělo
za následek výrazně snížit  stav zaměstnaců. V následujících letech  a  to 
v roce 1994 a 1995 je výroba na 8 až 10 % výrobní kapacity.Po privatizaci
koželužny  firmou JELINEK  PŘEROV s.r.o. výroba  pokračovala  omezeně
za  podmínek splnění  předepsaných  ekologických parametrů. Stále platí
omezení pro zpracování  z  wetblue  za  přísných  ekologických podmínek
jako  je separace chromu z odpadních vod  a  další chemicko - biologické
čištění , které je velmi nákladné .
Po privatizaci koželužny provozovala výrobu v pronájmu fy.WGM spol sro
která vzhledem k neplacení a nedodržení ekologických podmínek dostává
28.2.1998 výpověď.Od března1998 provozuje  koželužnu fy. GALLI až do
června  roku 2007.V červenci roku  2007  koželužna ve  Velkém  Meziříčí
definitivně končí.Závěrem si neodpustím říci to, že město nemělo  zájem
udržet pracovní síly v tomto závodě.Od r.1996 byla koželužna pod tlakem
ministerstva pro životní prostředí. Díky tomu, že se  podařilo  vybudovat
a spustit v  lednu  roku 2000  plynovou  kotelnu , tak  se chod  koželužny
prodloužil  téměř o 7 let a našlo tam práci cca 50 až 60  lidí.Továrna  byla
určena k demolici tak  jako  mnoho jiných  velkovýrobních objektů v této
zemi. Nesmíme také zapomínat na to, že tyto továrny, dnes  již  zastaralé
objekty dříve zajišťovaly mnoha lidem a zejména našim předkům  dobrou
a  poctivou práci.Byli to předkové i našich současných úředníků, kteří  již
tehdy pro město  svým rozvojem a bohatou  výrobou něco přinesli. Dávno
v minulosti koželužna zásobovala  město  elektr. energií z vlastní  tovární
turbíny  a  starostou  města  byl  tehdy  pan  továrník  Antonín  Jelínek.
Koželužna i mne po mnoho let žívila a proto byl skutečně žalostný pohled
na továrnu, která při demolici mizela před  očima  a  dnes  již je srovnaná
se zemí.
                                                                                                         J.Z.  
 
 

    Koželužna bývala dominantou centra města. Dnes už na tomto místě nestojí.

 

  O histori  koželužny ve Velkém Meziříčí  mám v plánu do budoucna pokračovat. 

Fotogalerie: Demolice koželužny ve Velkém Meziříčí

 

               Demolice  koželužny  ve  Velkém  Meziříčí  -   video 

© 2008 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode